Nastavování cílů

Pro budování zdravé studijní self-efficacy jsou důležité správně nastavené cíle. Jejich volba bývá záležitostí učitele, uměním zvolit si správný cíl by však měli být vybaveni také žáci. Je proto dobré vést žáky k úvahám o tom, jaké cíle si volí a proč a poskytovat jim bezpečný prostor, ve kterém si mohou nastavování a plnění vlastních cílů trénovat.

Dlouhodobé a krátkodobé cíle

Dlouhodobé cíle jsou důležité pro celkové směřování člověka, dávají naší činnosti smysl. Pro posilování self-efficacy jsou však zásadní krátkodobé cíle, které umožňují průběžnou zpětnou vazbu o výkonu a v případě úspěchu poskytují možnost přehodnotit použité strategie. Krátkodobé cíle by měly být formulovány konkrétně, srozumitelně, žák by měl znát jejich smysl, měly by ho motivovat.

Proč si cíl volím

Podle toho, jaký motiv za volbou stojí, můžeme rozlišit dva základní typy cílů (Pajares, 2006). Prvním typem jsou cíle orientované na kvalitu práce, kdy práce samotná přináší naplnění, uspokojení a smysl. Druhým typem je cíl orientovaný na ego, kde je prioritou vyniknout v sociální skupině, být lepší než ostatní, působit kompetentně. Pro podporu self-efficacy je vhodné cílit na kvalitu práce. Tento přístup s sebou totiž přináší větší zaujetí prací, hlubší strategie učení (hledání souvislostí, propojování poznatků) a nabytí pocitu kompetence v dané oblasti. Orientace na ego vychází ze strachu, co si bude myslet okolí. Vyznačuje se povrchními kognitivními strategiemi, nedostatkem vytrvalosti a neschopností vyhledat pomoc (nemohu dát najevo, že pomoc potřebuji, protože by mé okolí poznalo, že nejsem dost dobrý).

Kromě informování žáků o těchto dvou typech motivace a jejich důsledcích, je vhodné vytvářet ve třídě prostředí upřednostňující kvalitu práce. Cílem tak není získání dobré známky (ke kterým mnohdy stačí zdatný spolužák či tahák), ale skutečné ovládnutí znalostí či dovedností.

Nereálné cíle?

Pro adolescentní věk bývá typické nadšení do věcí a stanovování takových cílů, které jsou z pohledu dospělého nereálné, idealistické. Mladí lidé ještě nemají životní zkušenosti, které by jejich přemýšlení limitovaly. Úkolem dospělého v tomto případě není usadit dítě nohama na zem a přesvědčit ho o bláhovosti jeho nápadů. Tento přístup vede k oslabení důvěry ve vlastní schopnosti a pravděpodobně i ke studu za vlastní originální nápady. Potlačení kreativity a uchýlení se ke "správným" odpovědím výrazně limituje další vývoj osobnosti žáka, který přestává sám uvažovat a pouze přejímá informace sdělované autoritou. Přínosnější než v zárodku žákův cíl zpochybnit, je vést ho k úvahám, jaké znalosti a dovednosti k dosažení svého cíle potřebuje a následnému posouzení, zda je jeho cíl realizovatelný, či nikoli.

• učte žáky nastavovat si krátkodobé cíle
• upřednostňujte cíle orientované na kvalitu práce
• veďte žáky k vlastnímu zhodnocení vhodnosti nastavených cílů